Pohlednice...
16. 3. 2017
Děti mám na jarní prázdniny u babičky.
Hrozně jsem se na to těšila, že budu pět dní bez nich.
Ale samozřejmě se mi stýská už první den.
Když jdu do knihkupectví pro něco úplně jiného, padne mi do oka krásná vtipná pohlednice.
Takže nalepím známku, napíšu dojemný i legrační vzkaz a pošlu poštou.
Představuju si chlapečky, jak vyběhnou, ještě v pyžamu a v papučích, ke schránce na brance. Vytáhnou pohlednici, chvíli se o ní přetahují, každý si to chce přečíst jako první.
Pak si jí čtou ještě opakovaně, pořád dokola.
Nakonec jeden z nich spí s pohlednicí pod polštářem....
Ach....
Odpoledne jim volám.
"Došla pohlednice?"
"Jo."
"A...??"
"Proč jsi místo toho neposlala MMSku?"